Hřeju si ruce o hrnek s kávou, za zády mi na stole leží Čihák otevřený na kapitole "musculi membri inferioris" a já bych se měla učit. Vlastně bych se měla učit i biofyziku, histologii a latinu. Tyto závažné skutečnosti jsem vyhodnotila tak, že nejlepším řešením bude začít psát článek na blog. Na blog, který koneckonců ještě moc blogem není, jen takovým počátečním nápadem.
Hodilo by se asi začít nějakým osobním hodnocením uplynulého měsíce, a potom se zvolna přesunout na nějaká užitečnější fakta. Tak tedy:
V první řadě jsem pořád ještě neskutečně šťastná, že jsem na fakultě. Zatím neproběhla žádná deziluze :-D a upřímně si myslím, že ani neproběhne (jojo, už chápete název blogu?). Už se celkem znám a vím, že podobné situace mi nehrozí. Jsem totiž strašně
tvrdohlavá, a jakmile si něco zamanu, nevzdávám se toho. Uvidíme, jestli to v průběhu semestru nebude spíš mínus než plus. A zadruhé...hrozně mě to baví. Nechápejte mě špatně - samozřejmě mě nebaví každotýdenní testy z anatomie a stres, který to s sebou nese. Ale baví mě látka, přednášky a skutečnost, že teď, poprvé v životě, mi odpadá povinnost učit se něco, co z hloubi duše nemám ráda,
například matematiku nebo dějepis.
U biofyziky by se o tom dalo polemizovat, ale snažím se hledat si v ní něco zábavného, a zatím se to poměrně daří. Možná je to i tím, že jsem pár přednášek odvážně vynechala a místo nich se učila anatomii, po medicku, v příjemné kavárně.
Co se týče stresu a režimu učení, který jsem očekávala, očekávání se částečně splnila a částečně nesplnila. Co se nesplnilo, byla moje představa o tom, jak nebudu dělat nic jiného, než se každý den svědomitě učit od momentu, kdy se za mnou zavřou dveře do chvíle, kdy si půjdu vyčistit zuby.
Takhle to, přátelé, vůbec není.
Nesplnilo se to jednak z důvodu, že jsem taky člověk a tenhle režim by mě brzo udolal (těším se na zkouškové, opravdu těším), a částečně proto, že jsem tenhle způsob sama vyhodnotila jako bezpředmětný. Látka se DÁ zvládnout bez toho, aniž by začínající medik padal na pusu, ale musí si dobře organizovat čas, plánovat a učit se
efektivně. Zním teď jako strašná mentorka :-D ale vážně nejsem. Jsem jenom medicínský mimino.
Splnily se ovšem moje obavy z množství nového učiva, a byly i několikanásobně překonány. Všude se to sice píše, ale já vždycky předpokládala to, že profesoři do nás nalejou celýho Čiháka za měsíc a půl, za hodně špatnej vtip. Nebyl to vtip. Do poloviny měsíce zbývá pár dní, za dveřma jsou pitvy, a na stole mě straší svaly dolní končetiny, který bych už teoreticky měla ovládat. Ha, ha, ha.
Zatím mírně pokulhává i moje kresba skeletu nohy z dorsální strany, ale nikomu to neříkejte. A nesuďte mě.
V důsledku onoho množství učiva jsem taky udělala několik přešlapů, kdy jsem se snažila naprosto všecko se do puntíku učit, spala jsem první půlku října průměrně čtyři až pět hodin denně a lila do sebe spoustu kafe. Pak jsem se probrala z perfekcionistického šílenství a nastolila si lepší režim, jehož se snažím držet (...nenapsala jsem náhodou nahoře, že bych se měla učit, ale místo toho píšu článek na blog? Napsala...? Tak tohleto není ten režim, o kterým mluvím). Učení mi zabere průměrně dvě až tři hodiny denně, a zatím jsem jsem se sebou pořád relativně spokojená. Samozřejmě jsou i dny, kdy je těch hodin víc, obvykle před testem nebo něčím podobným, ale to mi přijde vcelku normální. Mým hlavním cílem je učit se každý den v týdnu krom jednoho odpočinkového dne.
Prvotní pocit zavalenosti neskutečným objemem informací už se mi zdá o něco lepší, nebo jsem si na něj možná jen začala zvykat.
Ještě bych docela ráda zmínila jednu podstatnou věc - na jedničce je to fakt skvělý. Asi jako všichni medici jsem si vyslechla spoustu řečí, že fakultě jsou studenti úplně ukradení, chovají se k nim všelijak, medik sem, medik tam, však jich máme spoustu.
NENÍ TO PRAVDA!
Ještě jsem nenarazila na nikoho, kdo by na nás byl nepříjemný. Fakulta se o nás vlastně docela hezky stará. Každý kruh má svoji
tutorku (nebo tutora) - studenta/ku z vyššího ročníku, který/á radí, vysvětluje a pomáhá a připomíná důležité věci. Tímto děkuji ze srdce všem tutorům a tutorkám za to, že se uvolili vstoupit do takové funkce - děláte prvákův život o dost míň stresující.
Ohledně kolektivu se všeobecně taky docela proslýchá, že na 1.LF se nikdo s nikým moc nekamarádí, panuje rivalita a vlastně všichni jenom čekají na to, až vyletíte, aby se mohli radovat.
TAKY TO NENÍ PRAVDA.
Mám sice několik nepříjemných zkušeností se spolužáky, ale myslím si, že to je záležitost jedince a nikoliv fakulty. Vždycky se najde spousta příjemných lidí, kteří vám půjčí rukavice, nebo vás uklidní, že oni to na tu anču taky ještě úplně neumí. A normálně se mezi sebou kamarádíme.
A teď k těm užitečným faktům...
Povinné předměty prváku v zimním semestru jsou (jak samozřejmě mnozí vědí,
ale opakování je matka moudrosti) Anatomie, Histologie a embryologie, Základy lékařské terminologie (neboli lékařská latina), Biofyzika a tělesná výchova.
Ohledně předmětů mám naplánovaný dlouhý článek, ve kterém bych chtěla podrobně rozebrat, co každý z nich obnáší, jak vypadala první hodina, něco k literatuře a celkové dojmy. Nic, co by už přede mnou nenapsala spousta jiných, ale chápete - jde o ty různé úhly pohledu. O tu
diverzitu napříč medickou populací.
Týdně můj rozvrh čítá asi 25 hodin povinných předmětů (zubaři, prosím, nezabíjejte mě), což je velice příjemné číslo (s přičtením nepovinných to tak hezky nevypadá). Ovšem o to víc práce potom zbývá na domácí přípravu (za tohle mě taky nezabíjejte, zubaři).
Rozvrh a denní režim medika by možná taky chtěly samostatný článek. Uvidíme. Kdyby si nějaká zbloudilá duše tenhle článek skutečně dočetla až sem, nechť se vyjádří v komentářích, zda-li by jí takový článek byl ku prospěchu.
Pro dnešní večer s článkem končím, vrhám se na učení (ale tentokrát už vážně!), a budu bedlivě sledovat statistiky, jestli si ho alespoň někdo přečte :-D
Vaše Naivní medička
XXX
